Budování socializmu do roku 1989

Poslední modřický mlynář a jeho pohnutý životní osud. 

Komunistická strana Československa sama o sobě nikdy neměla představovat organizaci, v níž je sdružena většina společnosti. Jestli k tomu ale nějaká komunistická strana měla někdy blízko, pak to byla právě KSČ v druhé polovině 40. a na počátku 50. let 20. století. S více než 2 miliony členy na přelomu let 1948/1949  šlo o největší komunistickou stranu vzhledem k počtu obyvatel státu na celém světě. Zatímco čeští komunističtí předáci toto prvenství považovali za úspěch, Moskva rozhodně spokojená nebyla. Na první pohled se to zdá jako hloupost, ale obavy Sovětů byly oprávněné - příliš masová základna strany vedla k jejímu ideologickému rozředění a ke ztrátě revolučního charakteru. To se také v KSČ v únoru a bezprostředně po únoru dělo. Strana v politickém boji s nekomunistickými partajemi drtivě zvítězila, z velké části také proto, že dočasně opustila svůj revoluční program a adaptovala ostentativně vlasteneckou a státotvornou politiku. To ji spolu s radikálním sociálním programem učinilo velmi přitažlivou pro mnoho rolníků, dělníků, úředníků i intelektuálů. Po završení první, národní, revoluce nastal čas zaměřit se na druhou, socialistickou, revoluci, na výstavbu lidově demokratického režimu a diktatury proletariátu. K tomu byla dle posvátných textů marxismu-leninismu nutná neochvějně věrná, ideologicky čistá, revoluční a reformismu i smířlivosti prostá strana - bojová brigáda - předvoj, který koriguje proletariát vykonávající svoji diktátorskou svrchovanost a adaptující organizované násilí, tedy stát, svým třídním a revolučním potřebám. Ve straně tedy měla být jenom uvědomělá avantgarda, která dělníky, pracující rolníky a inteligenci povede.