KRAJINA STARÝCH ŘEK
Krajina dolních toků Dyje, Moravy a Svratky je/byla ( krajina Starých řek zmizela v 70. letech 20. století pod hladinou Novomlýnských nádrží) docela jiná než Českomoravská vrchovina. Jsou to místa, která nejsou člověku v každé roční době přístupná. V létě jsou některá doslova nedostupná. V cestě brání rozvodněná řeka, bludiště meandrů, mokřady, bahno těžko odhadnutelné hloubky, liány, porosty kopřiv, hejna komárů.
To nejsou arkadské vergiliovské krajinné situace. Taková krajina neoslovuje biofilii (potřebu spojovat se s přírodou - sociobiolog E.Wilson). Není snadno čitelná, určitě ji nevnímáme jak útočiště, jako místo bezpečí. Naopak, náš vztah k ní by mohl být dobrou ilustrací biofobie.
Krajina Starých řek neodpovídá ani naší druhé dimenzi lidské percepce krajiny, touze zemědělce sklidit úrodu. Po tisíciletí byla krajina Starých řek úrodná; byla zaplavována jen zjara. V důsledku lidských zásahů na horních úsecích povodí se koryta řek zanášela, ze stále mělčích koryt se voda vylévala na dlouhý čas. Postupně se krajina Starých řek stala neobdělávaným místem. Dnes nanejvýš zajdou místní obyvatelé na kraj lužního porostu na kopřivy.
Byla krajina Starých řek inspirací pro umělce? Některé poetické i věcné pasáže najde čtenář v prózách Jiřího Mahena a Jaromíra Tomečka. A sotva lze najít výtvarné zpodobnění krajiny starých řek do té míry významné a hlavně tak široce známé, že by nám usnadňovalo najít krásu té krajiny, že by formovalo náš zorný úhel, jak to platí pro díla vysočinských autorů.Snad bychom měli zmínit tvorbu Antonína Vojtka a Rudolfa Gajdoše (a nevelké poetické malířské dílo přísnotického Matěje Trojana, absolventa brněnské ŠUŘ - poznámka E.M.).Při hledání důvodů pro vzácnost umělecké reflexe této krajiny jistě musíme mít na mysli i ztrátu kontinuity a tradice, způsobenou odsunem německého obyvatelstva.Tu vystupuje do popředí velký význam Spurného fotografování. Miloš Spurný objevil pro sebe, pro studenty-ochránce přírody, žáky-fotografy i pro nás vzácnou, lidským vnímáním odstrčenou krajinu. Nabízí se otázka, proč Spurný a jím ovlivnění spřízněnci v ní našli zalíbení? Odpověď se dá z fotografií vytušit: když jejich autor fotografoval, vedlo jej zkušené oko výtvarníka, estetický a citový přístup městského individualisty - nostalgika. Jeho vnímání krajiny Starých řek však bylo zvláštním způsobem zostřeno: informovaností o blížícím se zmaru, trpkým pocitem bezmoci vůči devastaci, kterou vzápětí přinese technické dílo. Především však byla pro Spurného vidění krajiny Starých řek, a krajin vůbec, charakteristická schopnost smyslového, intuitivního a citového přístupu na straně jedné, a přírodovědné vzdělání, znalosti ekologické, botanické a znalosti z rostlinné fyziologie na straně druhé. Kombinace těchto vlastností umožňuje rozpoznat krásu a hodnotu i v krajině, která neprobouzí jednoduché, neodcizené biofilní instinkty, neslibuje úrodu a není závislá na asociacích krajinomalby.
Výňatek z textu prof. RNDr. Hany Librové CSc.: Estetická a exaktní dimenze fotografií Miloše Spurného (Bulletin Moravské galerie v Brně 2008)
