Dr. Rudolf Procházka:
Archeologie Modřic mezi paleolitem a raným středověkem
Modřice jsou nedílnou součástí tzv. staré sídelní oblasti, dlouhodobě a takřka nepřetržitě osídlené přinejmenším od mladší doby kamenné. Sídliště zemědělských komunit umístěná v blízkosti řek, potoků a pramenišť doprovázela většinou, byť ne vždy, také pohřebiště – svět mrtvých, se kterým byly žijící populace propojeny tisícerými pouty. Až do raného středověku byli nebožtíci vybavováni věcmi, které používali běžně za života – předpokládalo se, že i po smrti budou pokračovat podobným způsobem existence.
I katastr města Modřic byl v minulých tisíciletích zalidněn zemědělskými osadami takřka všech populací, které na jižní Moravě žily a jejichž charakteristické pozůstatky archeologové shrnují pod pojem „archeologická kultura“. Pravěká sídliště zaujímala okraj terasy nad pravobřežní nivou řeky Svratky a v menší míře levobřežní svahy nad dolním tokem říčky Bobravy. Můžeme je sledovat od Masarykovy ulice přes východní okraj města k rybníčku Primál dále až za železniční trať. Na svazích nad Bobravou západně státní silnice R52 však začínají dominovat pohřebiště. Tyto areály od 90. let minulého století postupně zabíraly objekty průmyslových zón. Jejich výstavba vyvolala řadu záchranných výzkumů, realizovaných Ústavem archeologické památkové péče v Brně, které probíhají v podstatě dodnes. Méně významný sídelní areál se nachází také na pravobřeží Moravanského potoka, západně areálu někdejší Fruty v Masarykově ulici. Převážně již na katastru Přízřenic kolem silnice Modřice – Komárov, tedy v pokračování pravobřežní terasy Svratky, byly rovněž zjištěny doklady pravěkého a raně středověkého osídlení.
Starší doba kamenná - paleolit
Období starší doby kamenné, paleolitu, je na modřickém katastru zastoupeno dvěma obdobími. Ojedinělý nález snad kamenného jádra sloužícího k výrobě úštěpů byl nalezen v modřické cihelně a lze ho spojit s pobytem člověka neandertálského někdy ve středním paleolitu, zhruba před 100 000 lety. Početnější doklady se soustřeďují na výšinách kolem řeky Bobravy, na modřickém katastru ponejvíce jižně modřického lesíka „Wäldlu“ v trati Pod Hájkem, dále pak západně těžní jámy modřické cihelny. Nález kamenných nástrojů a výrobního odpadu naleží kultuře tzv. szeletienu z počátku mladší fáze paleolitu, rozvíjející se zhruba před 40 – 35 000 lety, tedy o něco dříve než se pod Pálavou usadili známí „lovci mamutů“ tzv. gravetské kutury. Je to období, kdy se na našem území objevil člověk současného typu.
Období mladší a pozdní doby kamenné (neolit, eneolit), 5000 – 2000 př. n. l.
Již před 2. světovou válkou bylo zjištěno osídlení kultur s lineární, vypíchanou a moravskou malovanou keramikou, tedy v podstatě z celého neolitu, západně někdejší Fruty. Obdobné sídliště se nacházelo na pomezí katastru Želešic, v trati Sádky. Z jednoho zahloubeného objektu kultury s vypíchanou keramikou pochází unikátní nádoba, patrně import z Porýní. Neolitické osídlení, tentokrát kultury s lineární keramikou, bylo zjištěno i východněji, v prostoru průmyslové zóny. Na jižním okraji areálu byly doloženy sloupové jámy asi šesti tzv. dlouhých velkorodinných domů a dva pohřby v jámě. I zde se vyskytly stopy pobytu lidu s kulturou s moravskou malovanou keramikou, které náležel palisádový žlábek a část lidské kostry. Toto sídliště pokračuje dále na východ za železniční trať, kde byly rovněž zjištěny hliníky a zbytky chat s nálezy lidských koster. Další areál téže kultury se nacházel podstatně dále na východ, v trati Za humny. Kromě řady jiných jam zde byl zejména zkoumán hliník s malovanou keramikou a početnými kamennými a kostěnými nástroji z rohovce.
Navazující období pozdní doby kamenné, eneolitu, je na modřickém katastru rovněž zastoupeno, a to opět v areálu Centrálního technologického parku. Zpočátku byly zachyceny dva kostrové hroby, jeden náleží kultuře se šňůrovou keramikou, druhý je dosti unikátní, přísluší kultuře Kosihy-Čaka, jejíž lid sem pronikal z jihozápadního Slovenska. Pokračujícími výzkumy byly zachyceny další hroby kultury se šńůrovou keramikou. Další doklady eneolitického osídlení, tentokrát kultury s kanelovanou keramikou, byly zjištěny v trati Rybníky (ulice U vlečky), a to kůlové chaty se zásobními sklípky. Tamtéž byly odkryty i zahloubené objekty kutulry jordanovské. Ojediněle se na modřickém katastru vyskytly i pohřby pozoruhodného lidu s zvoncovitými poháry, v nichž jsou kostry uloženy ve skrčené poloze. Muže této bojovné populace charakterizuje lukostřelecká výbava, o čemž svědčí nálezy nátepních destiček a hrotů šípů u koster ve skrčené poloze. Postavení význačných jedinců naznačují měděné dýky, jejich záušnice z mědi, elektronu i zlata nosili představitelé obou pohlaví. Bohatý hrob s dýkou byl prozkoumán na Brněnské ulici v areálu podniku Korek. Kultura zvoncovitých pohárů epochu eneolitu uzavírá.
Doba bronzová (2000 - 750 př. n. l.)
V trati Rybníky na obou stranách železniční trati bylo doloženo též pohřebiště i sídliště starobronzové únětické kultury s typickými skrčenými kostrami, ovšem většina hrobů byla vyloupena ještě v době, kdy byly patrné na povrchu. Některé hrobové jámy byly vyplněny kamenným závalem. Muži únětických komunit rovněž nosili dýky tentokrát již bronzové, jako odznak svého postavení. Je zde doloženo i sídliště následné středobronzové středodunajské mohylové kultury. Také období mladší doby bronzové, zastoupené na jižní Moravě velatickou kulturou, najdeme v areálu průmyslových zón kolem ulic Evropská a U vlečky. Jde opět o sídliště, k němuž dosud neznáme typické pohřebiště žárového charakteru s pozůstatky uloženými v nádobách – popelnicích. Proto se tato kultura řadí do civilizačního komplexu popelnicových polí, který představuje jeden z vrcholů pravěkého vývoje s největším rozsahem osídlení. Patří do něj i podolská kultura z pozdní doby bronzové, jejíž popelnicové hroby se zde podařilo také prozkoumat. Areál s mlado- až pozdněbronzovým osídlením, s možností výskytu dalších období doby bronzové či halštatu se nacházel také v trati Za humny, v Prusinovského ulici.
Doba halštatská (starší doba železná), 750 – 400 př. n. l.
V tomto období, jak napovídá název, se začalo ve větší míře používat železo k výrobě nástrojů a zbraní. Na jižní Moravě je zastoupeno horákovskou kulturou a nálezy bohatě vybavených hrobů nasvědčují, že v jižním okolí Brna se nacházelo významné centrum této pospolitosti. Zejména starší fázi halštatu reprezentovala rozvrstvená společnost, kde vrchol společenské pyramidy představovali velmoži pohřbení s meči, kopími a součástmi jezdeckého postroje (hrobka z Holásek) a snad i vynikající ženy (kněžky?) s koženými pásy pošitými tisíci bronzových kroužků. Jakousi střední vrstvu zastupují hroby s početnými soubory nádob, často zdobených černou geometrickou malbou. Zatím nejlépe prozkoumaný areál se nachází opět v obou průmyslových zónách na jihu modřického katastru. Zahrnoval jednak žárové a kostrové hroby, odrážející různou sociální úroveň, jednak i sídliště, reprezentované zbytky halových domů, areálů vymezených kruhovými příkopy - rondeloidů a čtvercových staveb se žlaby. Byly zjištěny též palisádové žlaby a oplocení s mělkým příkopem. Představují patrně pozůstatky ohrazených halštatských dvorců, svědčících rovněž o složité společnosti. Do této doby spadá i známý, dosud záhadami obestřený nález, snad poklad či obětiště z Býčí skály u Adamova v Moravském krasu. Samostatný pohřební areál se nacházel na SV okraji intravilánu v Poděbradově ulici. Zde byly odkryty 3 hroby, jeden bohatě vybaven nádobami. Horákovská kultura byla otevřená podnětům a patrně i lidem, nositelům příbuzné kultury kalendenberské, rozšířené v Dolním Rakousku a na jihozápadním Slovensku. Doklady vzájemných kontaktů byly získány i na pohřebišti v Modřicích. Zdá se, že v Modřicích byla zastoupena i závěrečná fáze vývoje halštatské společnosti, vyznačující se chudší materiální kulturou a zřetelnou redukcí osídlení.
Doba laténská – rozvoj společnosti historických Keltů (400 př.n.l. - 0)
Někdy na přelomu pátého a čtvrtého století př. n. l. se pravěká společnost střední a západní Evropy zásadně mění. Po krátkém období časného laténu s nápadnými hradišti vyšší vrstvy, která se ale vyskytují mimo území Moravy, se velmi rychle utváří kultura reprezentovaná nevelkými plochými pohřebišti s početnými pohřby bojovníků vybavených meči, kopími a štíty. Jeden se našel na pomezí katastru Modřic a Popovic při stavbě silnice R 52. V závěrečné fázi mizí doposud převážně kostrová pohřebiště a objevují se opevněná sídliště – oppida, případně i nehrazená obchodní a výrobní centra i běžné zemědělské vesnice. Hroby z tohoto závěrečného období se nedaří nalézt, byly nejspíše žárové. Keltská civilizace představuje vrchol pravěkého vývoje, poprvé je zdejší populace doložena jménem – Bójové a Tektoságové. Tehdy se i na našem území objevila řada nových civilizačních vymožeností, např. keramika točená na kruhu a pálená ve specializovaných pecích, železné radlice a zejména mince, které Keltové od 2. století př. n.l. sami razili. Sídliště z pozdního období keltské civilizace bylo zachyceno na konci Chrlické ulice východně od mlýnského náhonu.
Doba římská a stěhování národů (0 – 550 n. l.)
Toto období chararakterizuje příchod germánských kmenů, které u nás už známe i jmény. Šlo patrně o Markomany, zatímco na Slovensku se usadili Kvádové. Ve 2. století dosáhlo jejich osídlení maximální koncentrace, tehdy Germáni vyvinuli mohutný tlak na římskou říši. Hustému osídlení jižní Moravy nasvědčuje i situace v Modřicích, kde známe zatím tři sídliště z pokročilého 2., případně počátku 3. stol. n. l. Jedno se nacházelo na severním okraji Masarykovy ulice, další v trati Za humny na jižním okraji jádra zástavby a třetí, doprovázené pohřebištěm (zkoumáno 111 žárových hrobů) v areálu CTP v prostoru ulice Evropská, se nacházelo v trati Rybníky východně od železniční trati. Časový rozsah germánského osídlení na katastru Modřic upřesní až detailní zpracování terénních výzkumů posledních let. Každopádně druhá polovina 2. století se nesla ve znamení výrazného zahuštění germánského osídlení, jehož válečníci přikročili v šedesátých letech k přímému úroku nadzemí římské říše a pronikli až do Itálie. Teprve po těžkých bojích přešla římská vojska pod osobním vedením císaře Marka Aurelia do protiútoku a pronikla hluboko n území Moravy a západního Slovenska. Velký císař snad zamýšlel připojit tato území do sféry říše, důležitou základnu Římanů představovalo místo nálezů u zaniklého Mušova u Mikulova, kde je doloženo opevněné návrší se zděnou stavbou vybavenou hypokaustem (teplovzdušným podpodlahovým topením) zatímco při úpatí se nacházela mimo jiné velká dřevěná stavba s apsidou a rovněž dřevěná vojenská nemocnice. Z této doby pochází i pozůstatky vojenského tzv. pochodového tábora v trati Za humny. Tábor postavili legionáři na místě strmého, snad tehdy vypáleného germánského sídliště. Šlo o rozsáhlý útvar patrně obdélného půdorysu vymezený hrotitým příkopem. Na jeho dně se našlo kování pravděpodobně dřevěného štítu.
V období stěhování národů osídlili jižní Moravu germánští Langobardi, kteří po polovině 6. stol. n. l. odtáhli do Itálie. Tím se vytvořil prostor pro pronikání prvních Slovanů.
Raný středověk (6.- 12. stol. n. l.)
Doklady osídlení ze staršího období raného středověku (6.- pol. 10. stol.) nejsou zatím příliš rozsáhlé. Jedna pec s keramikou asi z 8. století byla odkryta v trati Za humny. V trati Sádky (CTP, Evropská ulice) bylo prozkoumáno 81 hrobů, z nichž 30 náleželo období Velkomoravské říše. Vyznačovalo se výlučnou přítomností kostrových hrobů doprovázených zčásti výbavou - ženy náušnicemi a náhrdelníky, muži noži, případně zbraněmi, sekyrami a kopími. Středohradištní sídlištní areál k tomuto pohřebišti zatím nebyl odkryt. Mladohradištní sídlištní areály (11.– 12. stol.), které by mohly souviset s mladší fází pohřebiště v trati Sádky (asi 50 hrobů), připadají v úvahu dva. Oba se nacházejí východně od železniční trati. Jižnější jíž nad Bobravou známe jen ze sběrů keramických zlomků, severnější byl nedávno zkoumán severně rybníčku Primál. Hroby té doby bývají vybaveny okovanými vědry, vzácně nádobami, častý je nožík, u žen bronzová, stříbrná nebo stříbrem plátovaná záušnice či náhrdelník z korálů z různých materiálů. Zejména na Moravě se v hrobech vyskytují i mince, tzv. obol mrtvých.Třetí sídlištní areál se nachází na východním okraji obce, rozdělen starým tokem Svratky a mlýnským náhonem na dvě části (Chrlická, Dobrovského, Krakovská ulice). Příslušelo k němu pohřebiště, zachycené již r. 1977 a znovu r. 1989 ve výkopech inženýrských sítí u vstupu Havlíčkovy ulice do náměstí Svobody. Na jaře r. 2009 se Archai Brno podařilo tentokrát řádně prozkoumat 19 hrobů na staveništi rodinného domku na severní straně Havlíčkovy ulice. Počátky pohřbívání datují 3 mince uherského krále Štěpána I. do 1. poloviny 11. stol. Unikátním nálezem je dvoudílné parohové pouzdro. Patrně v souvislosti s pohřebištěm v Havlíčkově ulici a sídlištěm na východním okraji města blíže Svratky lze hovořit o Modřicích, které zmiňuje první písemná zmínka asi z r. 1141. Ve 13. století byla za účasti německých, pravděpodobně dolnorakouských osídlenců provedena rozsáhlá přeměna charakteru modřického katastru. Byl založen pozdně románský kostel (sv. Gottharda) a osídlení soustředěno do míst jádra nynějšího města. Nejstarší nálezy, které ĺze spojit s vrcholně středověkými Modřicemi, pocházejí ze severní strany náměstí Svobody, zejména pak z areálu radnice (č.p. 93). Začaly se psát dějiny historických Modřic.
